Spoiler alert: Tento článek je vlastně jen o advokátech, advokátních koncipientech a koncipientkách, civilistům moc smyslu dávat nebude, jelikož je to odporně nudná záležitost a dokonce je to takový ošklivý – nepěknou věc , tedy snad ani nečtěte dál, abyste nebyli zklamáni.
Tak nějak bez povšimnutí se objevil v Poslanecké sněmovně PČR tisk č. 853 ( http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=7&CT=853&CT1=0 ), novela zákona č. 85/1996 Sb. (ZoA) o advokacii. Bez povšimnutí do té doby, než o ní napsal advokát David Štros, kterému tímto děkuji, že je ochoten se zastat koncipientů, i když populárnější díky tomu asi mezi advokáty nebude (David Štros by mohl zvážit nějakou podobnou výtržnost na letošním Sněmu čarodějů a čarodějnic). Nemá smysl tady opakovat obsah jeho článku a přejdeme k dalšímu, kdo si „taky všiml“, bohužel očividně jen článku Davida Štrose. Ano pan JUDr. Radim Miketa překvapivě taky advokát a člen představenstva ČAK napsal reakci a musím říci, že to mě chladným nenechalo.
Začněme od toho, co v článku JUDr. Štrose ani JUDr. Mikety nebylo, a to že se krom hrátek s praxí odstranilo zastropování poplatku za advokátní zkoušku. V současné době je v §7 odst. 1 ZoA zastropován poplatek na max. 10 000 Kč. V reálu je aktuálně na základě stavovského předpisu 8500 Kč. Naprosto nelogicky se tato zákonem (!) daná hranice odstraňuje a dále bude ponechána jen na úpravě stavovským předpisem (viz čl. I. odst.2 novely). Nutnost této změny je vysvětlena rozdělením poplatku za zkoušku na „testovou“ a „ústní“ část. Toto vysvětlení nedává smysl, jelikož takové rozdělení by bylo možno realizovat už dnes stavovským předpisem. Naopak se zdá, že právě tento instrument může být následně zneužit k libovolnému nastavování výše poplatku za advokátní zkoušku a zavedení určitého majetkového cenzu. Zneužitelnost tohoto ustanovení k zabetonování počtu advokátů je naprosto nabíledni. Kolik koncipientů bude schopno vynaložit poplatek třeba 100 000 Kč ?
Ale pokračujme dále. Jako obyčejně advokátní komoře leží na srdci starost o kvalitu výkonu profese advokáta a ochrana zájmů klienta (takhle vypadá oxymóron na třetí). Problémem argumentace JUDr. Mikety i předkladatelů novely je jak správně poznamenává JUDr. Štros absence tvrdých dat. Ona totiž neexistuje statistika, která by prokazovala, že by koncipienti, jejichž školení probíhá u advokáta, kde je jich více než 3, případně u advokáta, který vykonává advokacii dobu kratší než 3 roky, dosahovali horších výsledků než koncipienti, kde je to jinak. Prostě a jednoduše takové informace nikdo nemá – tj. nejen že toto vysvětlení není součástí důvodové zprávy, ale cca před půlrokem se objevila na FB informace, že komora takové údaje zpracovány vůbec nemá a jen tak mít nebude (odpověď tajemníka ČAK na požadavek podle zákona č. 106/1999 Sb.). Stejně tak můžou být horší výsledky dány permanentními změnami právního řádu v ČR nebo větší přísností zkoušejících, případně nižší kvalitou absolventů právnických fakult obecně nebo prostě jen tím, že dnes v době internetu, tabletů má čím dál více lidí problém „biflovat“ se věci, které si lze najít v BE-O nebo ASPI.
Argumentace počtem koncipientů u jednotlivých advokátů/ úspěšností koncipientů u zkoušek/délkou praxe advokáta je použita jako podklad pro změnu (srv. str. 12,14 DZ), ale faktické propojení s návrhem 3+3 (tj. max. 3 koncipienti/u advokáta s tříletou praxí) chybí. Jakkoliv otázka počtu koncipientů na advokáta může být legitimní, nebylo zatím ze strany ČAK/překladatelů předvedeno nic, co by toto tvrzení prokazovalo, což ovšem očividně nikoho (včetně JUDr. Mikety) netrápí.
Pak je zde otázka tříleté praxe advokáta. Je zajímavé, že tato změna přichází až teď, současný zákon o advokacii platí (a je účinný) více než 20 let. Ovšem až dnes když trh s právními službami praská ve švech, zjišťuje komora, že je třeba, aby školiteli byli pouze „zkušení“ advokáti. Koncipient ať se nám to líbí nebo ne představuje pracovní sílu a díky absenci zkušeností a oprávnění vykonávat advokacii „sám“, představuje i pracovní sílu levnější než je advokát. Pro mnoho advokátů tedy přestavuje koncipient (spolu)pracovníka, který má výrazně menší požadavky než zaměstnaný advokát. Jestliže si této čistě ekonomické skutečnosti JUDr. Miketa nevšiml , je mi vážně líto, ale těžko ho mohu učit, že 1+1 = 2, a to i při extrémních hodnotách 1. Z toho důvodu je pro advokáta, který začíná, podstatně ekonomicky výhodnější zaměstnat koncipienta, aby pomohl s rozložením pracovní zátěže, než toto řešit zaměstnáním advokáta, který má úplně jiné (nejen) finanční představy o spolupráci už jen kvůli objemu času, který investoval do své kvalifikace a objemu znalostí, kterými disponuje. Naprosto „polopatě“: koncipient je levnější pracovní síla než advokát (snad až na výjimky).
Musí-li tedy koncipient 3 roky vykonávat praxi, aby další 3 roky musel fungovat jako „one-man-show“ případně ve spojení s advokátem, zcela jistě to omezuje jeho rozlet na poli právních služeb. Jak správně podotýká JUDr. Štros, koncipientky/advokátky jsou na tom ještě hůře, protože po 3 leté praxi koncipientky, jestliže chtějí založit rodinu, se dále posouvá jejich praxe advokátek a tedy i možnost působit jako školitel koncipienta, ergo jako zaměstnavatel, protože jen naprosto zoufalý koncipient se nechá zaměstnat, jestliže se mu zároveň nebude načítat praxe.
Jsem rád, že JUDr. Miketa se domnívá a je přesvědčen, že mezi advokáty nás bude většina, že koncipient nemá být lacinou námezdní silou, ale naopak se má po dobu své koncipientské praxe připravit na samostatné poskytování právních služeb. Dokonce mu toto i věřím, vzhledem k počtu koncipientů, které školí, a doufám, že toto jeho přesvědčení je opravdové i v obecné rovině a není jen důsledkem nepotismu. Ano i já zažil minimálně dva advokáty, kteří to takto mysleli a i tak jednali a dodnes si jich vážím, jenže je mnoho advokátů, u kterých advokátní koncipient představuje jen levnou pracovní sílu v jakémsi vazalském postavení, pracující za minimální mzdu, někdy za méně než sekretářka, nejsou až tak dávné doby, kdy se objevovaly hrůzostrašné příběhy o advokátech, kterým se za praxi muselo platit.
Je zřejmé, že v případě JUDr. Mikety došlo ke zcela zřejmým nepochopením aktuálního vztahu advokáta a koncipienta a celého smyslu koncipientské praxe. Toto nepochopení vychází ze skutečnosti, že na trhu je, byla a bude přemíra právníků. Vzhledem k velmi omezené prostupnosti v dalších profesích (soudci, sz, exekutoři, notáři) dochází k tomu, že právníci se snaží o advokátní praxi, protože prostě jinde to není reálné, i když část z nich pak odchází mimo advokacii, případně končí jako „in-house counsel“ (postaru: podnikoví právníci). Bez adv. praxe a bez zkoušek by se jim značná část trhu do budoucna uzavřela. S přetlakem na trhu tedy jdou pak dolu i rukavice. Realitou je, že advokátní koncipient praxi chce přežít, aby co nejdříve mohl být advokátem a „zotročit“ si svého vlastního koncipienta. Jestli se u toho něco naučí, tak to je jedině bonus navíc. Můžeme si pokrytecky nasazovat růžové brýle, ale realita je taková. A ano, JUDr. Miketa má pravdu, o advokacii jako celku by bylo dobře se zamyslet, zejm. o kvalitě služeb poskytovaných „zavedenými“ advokáty.
Jestliže JUDr. Miketa uvádí: Návrh změny zákona o advokacii byl připravován a konzultován ve všech orgánech České advokátní komory, a to se zásadním úmyslem zkvalitnit přípravu advokátních koncipientů na budoucí samostatné poskytování právních služeb. Desítky advokátů v těchto orgánech, ať již pocházejí z velkých nadnárodních kanceláří, či jsou samostatnými advokáty na malém městě, navrhovanou úpravu podpořil; Nezbývá se než ptát, proč tento návrh nepředložila vláda, resp. Ministerstvo spravedlnosti? Proč je tento návrh tlačen jako poslanecká iniciativa pánů Martina Plíška, Jana Chvojky, Marka Bendy a Radka Vondráčka?
Sluší se také podotknout, že k 2.1.2017 bylo zapsáno 12 752 advokátů a 3 251 advokátních koncipientů. Přestože koncipienti tvoří cca 20% lidí vykonávajících (či pracujících v) advokacii (nemluvě o % objemu realizovaných úkonů), nemají zastoupení v orgánech komory (sněm, představenstvo), které by jim umožňovalo alespoň oponovat tyto návrhy, nemluvě o reálné možnosti je změnit. Tato novela tedy připomíná spíše Mnichovský diktát, kdy koncipientům bude (jako obyčejně) oznámeno rozhodnutí, jak se s nimi bude dále nakládat, protože popravdě o jejich názor nikdo nestojí.
Stejně tak je realitou dlouhodobá snaha některých (!!!) již zapsaných advokátů „přibrzdit“ další prosakování nových sil na trh. Není to samozřejmě nic nového – vzpomeňme na rok 1936, kdy byla prodloužena doba praxe advokátních koncipientů z 5 na 6 let, ze stejného důvodu. Jediným důvodem, proč se to nestalo dosud (znova) je nezbytnost měnit praxe i u dalších profesí, což už by byl problém, jelikož zde je počet konkurentů omezen, tedy i poptávka po uzavření vstupu do těchto profesí tímto způsobem není tak velká.
Dnes se tyto snahy projevují (a maskují) jako zlepšování úrovně koncipientů, ať již změnou špatné koncepce vzdělávání na ještě horší (jistě si všichni vzpomeneme na šílené fronty před palácem Dunaj na přelomu jaro/léto 2015, kdy se zoufalí koncipienti snažili uniknout ze spárů nového systému) nebo zavedením „předtestu“, který bude vlastně zkouškou před zkouškou, tedy dalším sítem. Nebo nově zrušení limitu u poplatku za zkoušku a také omezení možnosti, kde se dá vykonat praxe. Konec konců se to dá i pochopit, kapři si rybník nevypustí a je jasné, že prostě příliv mladých advokátů začíná „kazit“ ceny, ale bylo by dobře, aby v ČAKu měli dost odvahy říci, že to není o „znalostech“, není to nic osobního, ale že to je prostě jen „byznys“ přátelé…
Jestliže by advokátní komoře šlo opravdu o úroveň advokátů, musela by nutně zavést periodické přezkušování „zavedených“ advokátů. Jsem zvědav, kolik z těch, kteří mají čtyřmístné ev.číslo, by bylo schopno projít advokátní zkouškou (!).
O tom že jsou zde permanentně snahy o rozparcelování, kartelizaci nebo zabetonování trhu vypovídají i jiné náznaky – viz např. článek JUDr. Vlka o vzniku jakýchsi „elitních advokátů“ a „standardních advokátů“, případně nějakých licencovaných právníků (což hrubě připomíná již překonaný koncept komerčních právníků x advokátů).
Závěrem: Co si tedy myslet o návrhu, který je manipulativní v lepším případě a v tom horším výslovně lživý (a co si myslet o jeho předkladatelích)?
Jestli v něčem opravdu je problém koncipientů, tak v neschopnosti a fakticky i nemožnosti klást nějaký organizovanější a trvalejší odpor podobným nápadům a prosazovat v ČAK své zájmy.